Transplantace kostní dřeně/krvetvorných (kmenových) buněk je v dnešní době již standardní medicínský postup, jehož cílem je zejména léčba hematologických onemocnění (leukémie, lymfomy, některé druhy anémií),  imunitních poruch (SCID) a metabolických poruch.

 

V současnosti  je transplantace u mnoha pacientů indikována v rannější fázi choroby a díky novým metodám a medikamentům je také sníženo riziko nežádoucích účinků. Přesto stále platí, že se jedná o proceduru, která je používána u velmi závažných  chorob.

 

 

Proč je důležitá kostní dřeň?

 

Kostní dřeň je houbovitá tkáň uvnitř kostí, v níž vznikají a vyvíjejí se všechny krevní buňky lidského těla. Tyto „mateřské“ buňky obsažené v kostní dřeni nazýváme kmenovými nebo také krvetvornými buňkami. Z nich se pak tvoří   

• bílé krvinky (leukocyty) - brání tělo proti infekcím a nádorovým buňkám
• červené krvinky (erytrocyty) - vážou a přenášejí v krvi plyny - zejména kyslík
• destičky (trombocyty) - způsobují srážení krve

Bez kostní dřeně a její schopnosti vytvářet a obnovovat zásobu krevních buněk je lidský organismus těžce poškozen a ohrožují ho sebemenší infekce.

 

 

Co to vlastně je transplantace?

 

Jedná se o nahrazení krvetvorných buněk/kostní dřeně pacienta zdravými buňkami dárce.

 

Aby byla transplantace úspěšná, je potřeba shoda mezi dárcem a pacientem v systému HLA ( Human Leukocyte Antigen). Antigeny na bílých krvinkách jsou u každého člověka jedinečné. Proto je velmi obtížné nalézt pro pacienta vhodného dárce. Jestliže pacient nenajde dárce v rodině (pravděpodobnost je asi 30%), hledá se mezi nepříbuznými dárci v registru. Hledání vhodného dárce může být někdy zdlouhavé. Potenciální dárce se musí podrobit kontrolní typizaci HLA a před samotným odběrem i mnoha dalším vyšetřením proto, aby odběr výrazně neohrozil jeho zdravotní stav a také proto, aby např. nějaká latentní infekce přítomná v těle dárce neohrozila život pacienta. Příprava dárce začíná několik týdnů před plánovaným odběrem tkáně.

 

 

Přípravný režim

 

Několik dnů před transplantací podstupuje pacient přípravu, která většinou sestává z vysokých dávek chemoterapie a/nebo ozařování, které mají za cíl „vyčistit“ organismus od nemocné tkáně. Bez kostní dřeně je pacient velmi náchylný k infekci, proto je ve sterilním prostředí  na transplantační jednotce.

 

 

Jaké jsou druhy „štěpů“ používaných k transplantaci?

 

To, jaký bude u konkrétního pacienta použit způsob transplantace, závisí na mnoha různých faktorech - typ nemoci, předchozí způsob léčby, celkový zdravotní stav, věk pacienta atd.

 

Kostní dřeň – odebírá se z pánevních kostí, kde se nachází v tekutém stavu a kde je jí velké množství. Kostní dřeň je bohatá na potřebné kmenové buňky. Přihojení těchto buněk ale zpravidla trvá delší dobu.

 

Krvetvorné buňky z periferní krve - odebrané z krevního oběhu po stimulaci G-CSF (růstový faktor). Jejich výhodou je rychlejší přihojení v těle pacienta.

 

Pupečníková krev - odebraná při porodu z pupečníku (placenty) - přihojení je zpravidla delší, ale úspěšné. Nevýhodou je malé množství potřebných buněk. U nás se proto využívá nejvíce při transplantacích u malých dětí.

 

 

Jaké jsou druhy transplantace?

 

Transplantace

• autologní -  dárcem je samotný pacient. U některých onemocnění je pro pacienta lepší pro obnovu krvetvorby použít jeho vlastní vyčištěnou  kostní dřeň/ krvetvorné buňky.
• allogenní - příbuzenská/nepříbuzenská - dárcem je buď příbuzný nebo nepříbuzný dobrovolný dárce, který se shoduje s pacientem v potřebné míře ve znacích HLA. V případě nepříbuzenské transplantace se přihlíží i k dalším faktorům jako je věk, pohlaví, krevní skupina a celkový zdravotní stav dárce.
• syngenní - dárcem je jednovaječné dvojče

Samotná transplantace krvetvorných buněk je podána stejně jako transfúze do žíly. Krvetvorné buňky proudí krevním řečištěm a postupně osidlují uvolněné místo v kostech a po nějaké době by měly začít vytvářet zdravé krevní buňky.

 

V období přihojování štěpu se mohou vyskytnout různé komplikace - infekce, krvácení, atd.

 

Může se také projevit tzv. reakce štěpu proti hostiteli (Graft Versus Host Disease), která může mít různé příznaky a různou intenzitu. I přes snahu najít co nejshodnějšího dárce dochází k tomu, že transplantovaná tkáň identifikuje, že se nachází v cizím organizmu (pacient=hostitel) a zahájí imunitní reakci. Ačkoliv se jedná o nepříjemný jev, může mít v určitých případech i pozitivní účinky. Imunitní reakce dokáže zničit i zbylé potenciálně nebezpečné buňky nemocné tkáně pacienta.